„Dogtrekking je extrémním kynologickým vytrvalostním sportem, při němž jsou překonávány mimořádné vzdálenosti v časovém limitu.“ Tolik říkají pravidla pro seriál MČR v dogtrekkingu.
Stručně řečeno dogtrekem lze nazvat prakticky jakýkoliv výlet se psem a někdy je těžké najít rozdíl mezi „vycházkou“ a „dogtrekem“. Proto jsou jako „dogtrek“ běžně označované nejrůznější psí akce, srazy, společné vycházky… Ty ovšem vynechám. Tento článek se bude zabývat pouze dogtrekkingem v rámci seriálu MČR a závodů mimo seriál, ovšem dodržujících jeho pravidla.
Trasa dogtreku, jak už bylo řečeno, je mimořádně dlouhá – dle pravidel nesmí být kratší než 80km a může být i delší, než 100km. Princip dogtreku je v tom, že tuto trasu absolvuje člověk se svým psem nebo psy (počet nebývá omezen, ale pro začátečníky doporučuji vyrazit s jedním, čím více, tím je to náročnější), s povinnou výbavou a v daném časovém limitu (obvykle kolem padesáti hodin). Povinná výbava dle pravidel vždy musí obsahovat: bivakovací potřeby (spacák a karimatka nebo alumatka), jídlo a pití pro psa a člověka, miska pro psa, botičky pro psa (obvykle dvě na každého psa), baterka, lékárnička (obvaz, obinadlo, náplast, izotermická folie). Tato pravidly předepsaná výbava bývá ještě doplněna pořadateli jednotlivých závodů o další věci, podle konkrétního závodu. Samozřejmě je na uvážení každého, jaké další věci si s sebou ponese dle vlastních potřeb, terénu a počasí. Část výbavy může nést i pes v k tomu určených brašnách, vždy maximálně třetinu své vlastní váhy. Na rozdíl od klasických musherských sportů nemusí mít pes postroj, ale může jít klidně na obojku a vodítku. Pouze nesmí jít na volno.
Trasu závodník překonává (lze jít a nebo běžet, nebo to kombinovat) podle mapy a itineráře. Mapu dostane buď speciálně připravenou pořadateli, obvykle se zakreslenou trasou, kontrolami, někdy i hospodami, místy pro občerstvení, zanesenými kilometry atd., a nebo si musí vzít svou (obvykle turistickou mapu dané oblasti, bývá uvedeno v propozicích). Itinerář je jednoduše řečeno stručný popis trasy, podle kterého by teoreticky měl být člověk schopen dojít do cíle i bez mapy. Pokud dostanete mapu se zakreslenou tratí, už nemusíte dostat itinerář. Liší se to na jednotlivých závodech. Trasu můžete urazit buď s bivakem a nebo tzv. non-stop. Záleží na vašich fyzických a psychických možnostech. U některých závodů bývá místo určené nebo doporučené pro bivak.
Bývá zvykem, že dogtrek startuje v pátek ráno, přičemž ve čtvrtek večer probíhá meeting a v neděli dopoledne vyhlášení, ale nemusí to tak být vždy.
Krom klasické trasy dogtreku (nad 80km), zvané též LONG, bývá většinou možnost jít trasu zkrácenou, tzv. MID. Trasa MIDu bývá kolem 40-50km, startuje většinou v sobotu ráno a předpokládá se, že jí závodníci absolvují bez bivaku, takže bývá podle toho upravená i povinná výbava. Krom MIDu někdy bývají při dogtreku ještě další „doprovodné akce“, např. turistická trasa (cca 20km), štěněcí trasa (ještě kratší) nebo „kočárková“, která vede takovým terénem, aby tam šlo projet s kočárkem a je určená pro rodinný doprovod závodníků 🙂 U těchto dalších tras (někdy i MIDu) se obvykle nevyhlašuje pořadí.
Dogtrekking je sport jako šitý na míru pro československé vlčáky. Až při takto extrémních trasách, mnohdy i v extrémním počasí, plně doceníte vlastnosti vašeho vlka. Lehký vlčí krok, kterým se ČSV dokáže přesouvat prakticky neomezenou vzdálenost po neomezený čas, pevné polštářky tlapek, které se jen tak neodřou, perfektně izolační a samočistící srst, která chrání svého majitele před jakýmkoliv počasím a zároveň nepotřebuje vaší údržbu, a v neposlední řadě i odolnost vůči horku. Zkrátka s čévéčkem na treku budete vždycky vy tím slabším a hůře vybaveným článkem týmu :))) Krom toho dogtrekking je sport, který nevyžaduje po psovi žádné speciální výkony co se výcviku a poslušnosti týče, po psovi se nechce nic jiného, než aby byl schopen jít na vodítku. Proto je dogtrek vhodným sportem i pro psy, kteří mají nějaké ty nedostatky v poslušnosti, socializaci, výchově… zkrátka je to způsob, jak zabavit a unavit i nějakého toho vlčího zlobivce 😉
Amatérské rady amatérům na závěr 🙂
Je dobré se zúčastnit meetingu. Někdy to bez toho nejde, protože tam probíhá i prezentace a veterinární přejímka (někdy je až ráno). V každém případě na meetingu pořadatelé proberou celou trasu, vysvětlí vám její záludnosti, poradí kudy to vzít radši, čemu se naopak vyhnout, kde si dát na co pozor, kde můžete zabloudit… mnohdy poradí hospody, kam si zajít na jídlo, vysvětlí kde hledat kontroly… Opravdu se to vyplatí 🙂
Start nebývá obvykle v přesně daný čas, ale v nějakém časovém rozpětí, kdy můžete vystartovat, kdy chcete. Vyplatí se startovat co nejdřív – každá hodina ujitá za světla se počítá, za tmy se jde mnohem hůř a pomaleji.
Mnohem pohodlnější než mít psa na vodítku, je použít sedák a cc šňůru, i když máte psa na obojku. U postrojů je třeba dávat pozor, aby psovi dobře seděl – stráví v něm pěknou řádku hodin a mohlo by se stát, že ho někde bude dřít třeba až do krve.
Zvolená výbava na dogtrek je velmi důležitá – v prvé řadě jsou to pohodlné boty, není nic horšího, než jít s nohami plnými puchýřů. Tvorbě puchýřů se dá zabránit pravidelným převlékáním ponožek a přelepováním už postižených míst náplastí. Každopádně se vyplatí mít s sebou obojího (ponožky a náplasti) zásobu. Také batoh je důležité mít pohodlný. Další výbava by měla především odpovídat počasí. Za pěkného teplého počasí je zbytečné s sebou nést zátěž navíc, zatímco za deště je dobré mít věci na převlečení. Není nic horšího, než jít v mokrém. Celkově je déšť nejhorší počasí, ani zima člověka tak nevyčerpává, jako déšť 🙂
Pokud plánujete cestou bivakovat, je dobré do bivaku ujít větší vzdálenost, aby vám druhý den zbývala ta menší… I pokud chcete jít nonstop, je dobré snažit se ujít co největší vzdálenost přes den. V noci se jde mnohem hůř, člověku se chce spát, často mine odbočku a bloudí…
I pokud se neumístíte na předních místech, je vhodné počkat do neděle na vyhlášení. Jednak je to tak nějak slušnost, jednak mnohdy dostanou diplom a nějakou drobnost všichni účastníci a jednak ze všeho nejlepší na dogtreku je sobotní večer, kdy se sedí, rozebírá trať, vyprávějí historky, člověk potká spoustu známých a spoustu nových si udělá… :)))
Poslední rada závěrem: vyplatí se pečlivě číst propozice, každý závod může mít trochu jiná pravidla. Pokud vám není něco jasné nebo máte s něčím problém, nebojte se zeptat pořadatelů 🙂
Termínovku, pravidla a spoustu dalších informací najdete na oficiálních stránkách dogtrekkingu.
